Cartier & TAG Heuer: architektka kalibrů

Cesta k mechanice

Carole se narodila v Paříží a k hodinářství se dostala v poměrně brzkém věku. Studium konstrukce strojků ji přivedlo do La Chaux-de-Fonds, kde se zaměřila na technickou stránku hodinek. Na mechanismy, které určují jejich chod. Už během studia na sebe upozornila návrhem centrálního karuseového tourbillonu, za který dostala ocenění nesoucí jméno Abrahama-Louise Bregueta. Projekt ukázal způsob uvažování, který ji provází dodnes: snahu hledat nová řešení i tam, kde se zdálo, že už byla všechna objevena.

1989 Absolvovala École d’Horlogerie v La Chaux-de-Fonds.

1990 Nastoupila do Conseilrey, konstrukčního studia strojků v La Chaux-de-Fonds.

1993 Nastoupila do Renaud & Papi, kde se stala vedoucí vývojového studia.

1998 Působila ve společnosti Ulysse Nardin. Získala cenu Breguet Foundation Prize za inovaci v mechanickém hodinářství.

1999 Nastoupila do skupiny Vendôme (později Richemont) do studia pro vývoj strojků.

2005 Jmenována ředitelkou vývoje kalibrů (Director of Movement Creation) u Cartier.

2012 Ocenění Best Watchmaker na Grand Prix d’Horlogerie de Genève.

2017 Nastoupila do Valfleurier jako součást výzkumné divize skupiny Richemont.

2020 Jmenována ředitelkou vývoje strojků (Movements Director) u TAG Heuer.

2021 Ocenění Prix Gaïa v kategorii Craftsmanship–Creation.

Co znamená navrhovat hodinky?

Profese konstruktérky hodinek není na první pohled snadno pochopitelná. Nejde o design číselníku ani o ruční sestavování strojků. Konstruktér navrhuje samotnou architekturu kalibru. Rozhoduje, jak bude uspořádán přenos energie z pérovníku, kde bude oscilátor, jak budou spolupracovat jednotlivé funkce a jak bude celý mechanismus reagovat na každodenní používání.

Je to práce, která spojuje strojní inženýrství s mikroskopickou přesností a dlouhodobým uvažováním o životnosti hodinek. Každé řešení musí být zároveň technicky funkční i praktické pro běžné používání. 

Cartier: budování vlastního technického zázemí

Významnou část kariéry strávila Forestier-Kasapi u značky Cartier, kde vedla vývoj mechanických kalibrů. Právě v tomto období značka systematicky rozvíjela vlastní konstrukční zázemí a postupně přecházela od externích řešení k vlastním strojkům. Automatický kalibr 1904 MC, představený v roce 2010 v modelu Calibre de Cartier a později použitý také v kolekcích Tank MC, Clé de Cartier či Drive de Cartier, se stal základním stavebním prvkem celé generace mechanických hodinek značky.

Vedle těchto základních konstrukcí vznikaly i projekty, které ukazovaly širší možnosti mechaniky. Astrotourbillon s excentricky rotujícím regulátorem představil neobvyklý způsob indikace sekund a zároveň ukázal, jak lze komplikaci propojit s celkovou architekturou hodinek.

Experimentální koncepty ID One a ID Two pak sloužily jako technologické demonstrátory zaměření na nové materiály, snížení tření a zlepšení energetické efektivity. 

TAG Heuer: mechanika pro současnost

V roce 2020 přešla Forestier-Kasapi do TAG Heuer na pozici ředitelky vývoje strojků. Její práce se zde zaměřila především na posílení technického základu značky a na vývoj nových generací mechanických kalibrů. Jedním z výsledků je kalibr TH20-00, konstruovaný s důrazem na dlouhou rezervu chodu a každodenní spolehlivost.

Současně se věnuje vývoji nových materiálů, mimo jiné vlásků z karbonových nanotrubiček, které mají nabídnout vyšší odolnost vůči magnetismu a stabilnější chod. Pod jejím vedením vznikl také Monaco Split-Seconds Chronograph, který spojil ikonický design modelu Monaco s jednou z nejnáročnějších chronografických komplikací.

Mechanika jako celek

Při pohledu na její práci je patrných několik společných rysů. Důraz na účinnost přenosu energie a stabilitu chodu, snaha o konstrukční logiku a ochota hledat nová řešení i v základních prvcích strojku. Forestier-Kasapi opakovaně zdůrazňuje, že hodinky musí především dobře fungovat, že technická kvalita je důležitější než efektní komplikace.

Carole Forestier-Kasapi patří k lidem, kteří formují současnou podobu mechanických hodinek spíš zevnitř než navenek. Její práce připomíná, že za každým mechanickým strojkem stojí konkrétní konstrukční rozhodnutí a také konkrétní člověk. Právě v těchto nenápadných detailech se dnes často rozhoduje o tom, jestli mají mechanické hodinky v moderním světě své pevné místo.