Fenomén trochu jinak: Rolex Oysterquartz

Ačkoliv si Rolex právem spojujeme s vynikajícími mechanickými strojky, na svém kontě má i perfektně vypadající model ze sedmdesátých let minulého století, který boří tradiční stereotypy, že k luxusním hodinkám patří pouze kalibr mechanický.

Opatrné začátky

Oysterquartz je sice nejznámějším bateriovým modelem značky, sluší se však uvést, že nešlo o první model využívající jiný než mechanický nátah, který výrobce představil. Ačkoliv si mnozí myslí, že tradiční výrobci quartzem od počátku opovrhovali, opak je pravdou. V šedesátých letech ve Švýcarsku existovala skupina CEH zastřešující tamní vývoj této technologie a Rolex jako významný hráč nemohl chybět. Usilovná práce brzy přinesla své plody, již v roce 1970 se zrodil kalibr Beta 21, který poháněl hodinky mnoha výrobců – včetně značky Rolex a její

Ta se pyšnila pouzdrem z osmnáctikarátového zlata s integrovaným náramkem a již zmíněným koncernovým quartzovým kalibrem. Model se na trhu udržel jen krátce, z pultů byl stažen již v roce 1972, kdy Rolex vystoupil z uskupení CEH a rozhodl, že jeho nový bateriový model vznikne plně pod taktovkou vlastních mechaniků.

V duchu sedmdesátek

Nový bateriový model si žádal i nové provedení, které se podle tehdejší módy neobešlo bez pouzdra s integrovaným náramkem. Jelikož design vznikl rychleji než strojek, v mezidobí byl na trh uveden jakýsi hybrid spojující nové pouzdro připravené pro quartzový model a osvědčený mechanický strojek. Řada nesla jméno Rolex Date 1530, kterou brzy doplnil Rolex Datejust 1630.

Kýžený okamžik nastal v roce 1977, kdy byl představen model Oysterquartz, a to ve dvou verzích. Kalibr 5035 poháněl verzi zobrazující pouze datum, kalibr 5055 pak zobrazoval i den v týdnu. Parametry nového strojku byly téměř úchvatné – 11 kamenů, frekvence 32 kHz a vynikající přesnost. Odchylku se podařilo stlačit pod jednu sekundu za den, což v praxi znamenalo přibližně pětkrát lepší výsledek než u tehdejších mechanických hodinek značky.

Dlouhý život

Vysoká technická úroveň hodinek vysvětluje dlouhověkost modelu. Zákazníci měli na výběr z několika referencí, které lze obecně třídit podle přítomných komplikací a podle použitého materiálu pouzdra – zde hrály prim ocel a zlato. V osmdesátých letech značka experimentovala s věčným kalendářem a právě tato komplikace měla být hlavním tahákem zamýšlené druhé generace. Vyrobeno však bylo pouze několik kusů, prodáváno bylo nadále původní provedení.

Ačkoliv se jednalo o pokrokový a kvalitně navržený strojek, na začátku nového tisíciletí byl poslán do pomyslného hodinářského důchodu. Naposledy bylo Oysterquartz možné objednat v roce 2003 a právě tento rok prozatím uzavřel quartzovou kapitolu v dějinách této švýcarské značky. Bateriový elegán se do povědomí dostal znovu letos na jaře, kdy byl představen již zmíněný Land-Dweller.

Unikát do sbírky

Rolex Oysterquartz je tajným tipem pro nadšence – jeho 25 000 vyprodukovaných kusů představuje ideální poměr mezi dostupností a exkluzivitou. Moderní strojek dělá z hodinek určitou kuriozitu, neslevuje však z kvality a precizního zpracování, které je pro značku typické. Relativně slušné ceny a trendy design dělají z modelu dobrou volbu pro začínající sběratele luxusních hodinek.

V případě předchůdců v podobě modelů 5100 a Date 1530 je nabídka ještě nižší a zájemce se bude muset obrnit trpělivostí. Model 5100, nazývaný také Texano, se ve velmi dobrém stavu prodává za cenu začínající v přepočtu na sedmi stech tisících, výjimkou není ani cenovka dvojnásobná. Pozapomenuté modely 1530 a 1630 se pak ve srovnatelném stavu dají koupit za přibližně poloviční cenu. Samotný Rolex Oysterquartz vyjde sběratele minimálně na sto tisíc korun, verze zobrazující den v týdnu však mohou být až pětkrát dražší, velmi zde záleží na verzi. V nabídce jsou totiž i kusy s exotickými ciferníky či drahými kameny.

Dvě varianty číselníku?

Začínající sběratele však může u těchto hodinek vyděsit chybějící potvrzení chronometrické přesnosti u některých modelů kalibru 5035. Takový exemplář sice vypadá podezřele, v praxi to však znamená, že zákazník narazil na sérii z prvních let výroby, kterou si značka nenechala certifikovat, ačkoliv strojek kritéria splňoval. Modely zobrazující den v týdnu jsou pak certifikovány všechny. Chybějící označení chronometru sice automaticky neimplikuje falšovaný díl, připomíná však zákazníkovi, že o vysněných hodinkách by si měl zjistit co nejvíce informací – a to platí nejen u modelu Oysterquartz.