Historie značky BREITLING – vývoj chronografů do dnešní podoby a ovládnutí oblohy

Všechno to začalo, když se čtyřiadvacetiletý Léon Breitling rozhodl realizovat svůj sen o založení firmy, která bude vyrábět přístroje, jež budou sloužit k měření, dělení, a tím vlastně k ovládnutí času. Rozhodl se tak i navzdory tomu, že si v té době Švýcarsko procházelo dlouhou hospodářskou recesí. V roce 1884 si Léon Breitling otevřel svůj první ateliér, ve kterém si své sny začal plnit, a jeho nadšení a schopnost realizace inovativních řešení vedly k tomu, že se jeho jméno navždy zapsalo do historie hodinářství.

Firmě se dařilo a začátkem dvacátého století měla v portfoliu špičkové chronografy a stopky. Hodinky firmy BREITLING byly velmi žádané mezi sportovními nadšenci, atlety a pionýry letectví. 

V roce 1893 si BREITLING patentoval strojek s obdivuhodnou rezervou chodu 8 dní. Ve stejném roce byl na trh uveden také pulsograph pro měření pulsu pacientů. Vynález opatřený logaritmickou stupnicí se stal okamžitě oblíbeným nástrojem lékařů. O tři roky později dosáhla firma BREITLING dalšího velkého milníku: chronograf fungující s přesností na dvě pětiny sekundy, což byl v té době špičkový výkon. V průběhu jedné dekády firma prodala více než 100 000 chronografů a stopek.

Když se automobily staly oblíbeným dopravním prostředkem, zareagoval Leon Breitling tím, že si patentoval v roce 1905 tachymetr pro kapesní hodinky. Tachymetrická stupnice ve spojení se stopkami sloužila k měření rychlosti pohybu pozorovatele na předem známou vzdálenost. Šlo vlastně o předchůdce tachometru. BREITLING vytvořil dobře čitelnou stupnici cejchovanou pro zpomalenou sekundovou ručku, které trvala jedna otáčka okolo číselníku 4 minuty. Toto řešení umožnilo změřit rychlost v rozmezí od 15 do 150 km/h.

Vynález měl ale i stinné stránky … Kapesní hodinky BREITLING Vitesse vybavené tachymetrem v roce 1906 použili policisté při udělení první pokuty za rychlou jízdu ve Švýcarsku.

Od roku 1914 Gaston Breitling úspěšně pokračoval v průkopnických krocích svého otce. Zaměřil se hlavně na pohodlné nošení hodinek. Gaston vytvořil dvě hlavní inovace, které formovaly chronograf do podoby, kterou známe dnes.

Gaston Breitling v roce 1915 vytvořil jeden z prvních náramkových chronografů s nezávislým tlačítkem na pozici dvě hodiny. Tím se od korunky separovaly všechny tři funkce chronografu: start – stop – reset do nulové polohy (tzv. monopusher). Tento geniální nápad neučinil jen chronograf jednodušeji použitelným, ale také to pomohlo vyhnout se při spuštění stopek neúmyslné manipulaci s natahovací korunkou.

Další vylepšení ovládání přišlo v roce 1923, kdy bylo resetovací tlačítko chronografu odděleno zpět na korunku, zatímco funkce start a stop zůstaly na tlačítku na pozici dvě hodiny. Toto patentované řešení nyní umožňovalo uživateli přidávat několik po sobě jdoucích časů bez nutnosti při každém zastavení stopek provádět reset ruček do nulové pozice. To se hodilo nejen u sportovních výkonů, vědeckých procesů, ale také v letectví.

V pouhých 19 letech, hned po ukončení studií, převzal firmu Willy Breitling. Stalo se to v roce 1932, pět let po tom, co zemřel jeho otec Gaston.

Také třetí generace rodiny Breitlingů přinesla revoluci do světa chronografů. BREITLING si patentoval další tlačítko na pozici čtyři hodiny, které bylo určeno k resetování chronografu do nulové pozice. Tato inovace byla finální akcí ve vývoji ovládání chronografů a posunula je do podoby, kterou známe dodnes: se dvěma nezávislými tlačítky umístěnými po stranách natahovací korunky.

Willy Breitling pokračoval v inovativním přístupu, který zahájil už jeho otec a dědeček. Byl svědkem toho, jak vojenské letectvo získává první úspěchy. Willy vycítil roli, kterou budou letadla hrát v budoucnosti moderního světa, a začal se zaměřovat na toto rozvíjející se odvětví. V druhé polovině třicátých let BREITLING zvýšil produkci speciálních přístrojů, kterými byly letecké palubní chronografy. Tato nepostradatelná palubní zařízení umožnila přesný výpočet doby letu, a tím zajistila výbornou pověst firmy BREITLING v leteckém průmyslu.

Roku 1938 bylo dokonce založeno speciální oddělení HUIT Aviation, které se v BREITLINGu věnovalo pouze vývoji spolehlivých palubních přístrojů. Oddělení získalo své označení podle 8hodinové rezervy chodu svých strojků (Huit = 8 (francouzsky)). Toto nové specializované pracoviště vyvíjelo, vyrábělo a testovalo své produkty, aby spolehlivě fungovaly za všech náročných podmínek – pod mraky, v mracích i nad mraky. K zajištění kvality svých výrobků zřídil BREITLING také vlastní laboratoř s moderním vybavením, která měla k dispozici mikro oscilograf pro radioelektrickou kontrolu strojků, testovací simulátory pro rozsah teplot od -40 °C do +100 °C a vibrační stoly pro zátěžové testy v různých polohách.

Tvrdá práce přinesla již v roce 1939 první plody, kdy britské ministerstvo letectví zadalo BREITLINGu velkou zakázku na dodávku palubních přístrojů pro Royal Air Force. Objednávky od jiných ozbrojených složek brzy následovaly, čímž se BREITLING pasoval do pozice jednoho z nejznámějších dodavatelů leteckého průmyslu.

V průběhu druhé světové války se dodávky chronografů do Anglie staly velkým dobrodružstvím. Willy Breitling a jeho přátelé vzali v noci několik automobilů na nedalekou pastvinu. Když byl vydán smluvený signál, zapnula auta světlomety, což sloužilo pro navedení přepravního letounu na přistání. Po spěšném předání zásilky letoun opět odletěl a auta se rychle vrátila domů.

Další významný patent si podal BREITLING v roce 1940. Šlo o novátorské kruhové logaritmické pravítko spojené s chronografem. Tento systém umožňoval provádět velké množství matematických operací: násobení, dělení, trojčlenka (řešení přímé a nepřímé úměrnosti) a mnoho dalšího. Model se jmenoval Chronomat, což byla zkratka ze slov Chronographe-Mathematique. Hodinky se staly velmi oblíbenými nejen pro svou výbornou funkčnost, ale také pro svůj elegantní, velmi vyvážený vzhled.

Po temném období druhé světové války Willy Breitling správně identifikoval zájem trhu o praktické a krásné hodinky. BREITLING zareagoval tím, že vytvořil tři ikonické modely: Premier, Duograph a Datora. Zatímco Premier byl nejelegantnější, Duograph disponoval funkcí split-second chronograf (tato funkce umožňuje majiteli hodinek měřit dva nezávislé časové úseky, proto má třetí ovládací tlačítko stopek v korunce) a Datora měla ke chronografu další užitečné funkce (datumovka, fáze měsíce). Všechny modely byly nabízeny s pouzdrem z ušlechtilé oceli nebo ze zlata.

Zatímco čtyřicáté roky minulého století byly charakteristické inovacemi vojenského průmyslu, padesáté roky se dají charakterizovat jako zlatá éra spotřebitelského průmyslu. Obliba civilního letectví rostla raketovým tempem, protože dopravní letadla nahradila zaoceánské parníky jako nejúčinnější (a také noblesnější) způsob překonávání dlouhých vzdáleností. Velcí američtí výrobci letadel Lockheed, Convair, Douglas and Boeing soutěžily ve vývoji nejvýkonnějších a nejspolehlivějších letounů s co nejdelším doletem. Tyto trendy samozřejmě moudrý podnikatel Willy Breitling sledoval a připravoval se podpořit piloty svými hodinkami a palubními instrumenty. 

Willy Breitling začal v roce 1952 s vývojem náramkových hodinek, které by pilotům umožnily nezbytné letové výpočty zahrnující průměrnou rychlost, délku letu, spotřebu paliva a rychlost stoupání. Jeho ideou bylo upravit kruhové logaritmické pravítko modelu Chronomat pro letecké účely s jednoduchým ovládáním, fungující i v rukavicích (ty tehdy ještě běžně piloti používali).

O dva roky později asociace AOPA (Aircraft Owners and Pilots Association), největší klub pilotů na světě, oznámila, že hodinky Navitimer jsou jejich oficiální časomírou. Navitimer (kombinace slov navigation a timer) si brzy získal popularitu pilotů po celém světě. Zpočátku byla distribucí hodinek Navitimer pověřena organizace AOPA a nebyly dostupné veřejnosti. Navíc první Navitimery pro AOPA ani neměly na číselníku logo Breitling. Pouze díky obrovskému úspěchu mezi členy AOPA se Willy Breitling rozhodnul je zařadit do BREITLING katalogu. Od té doby se tento model stal oblíbenou výbavou mnoha kokpitů a stala se z nich asi největší ikona mezi leteckými hodinkami.

Po tom, co se Navitimer stal miláčkem pilotů z celého světa, pracoval Willy Breitling na vývoji jiného leteckého chronografu. Tentokrát šlo o hodinky pro vojenské a civilní piloty, kteří potřebovali robustnější a jednoduše čitelnější hodinky, na kterých je možné jednoduše odečíst čas i v kodrcavém kokpitu malého letounu. A tak přišel roku 1953 na trh první model Co-Pilot (Ref. 765 AVI).

Hodinky měly velká čísla na kontrastním černém číselníku, otočnou lunetu pro stopování delších časových úseků nebo jako indikátor druhé časové zóny. Velmi neobvyklou součástí bylo zakomponování minutového sčítače stopek. To, co na obrázku výše vypadá jako datumovka, je ve skutečnosti minutový sčítač stopek znázorňující 15 minut.

To bylo prvních 70 let z historie firmy BREITLING. V druhé části se podíváme na to, jak BREITLING proniknul pod mořskou hladinu, do vesmíru a také na to, jak vznikla řada Profesional.