Ačkoli jsou na první pohled téměř neviditelná, jejich funkce je zásadní. Jakékoli poškození se okamžitě projeví na celkovém vzhledu hodinek.

70111-o9-1.png
Nejčastější typy skel používaných u náramkových hodinek (zdroj: Vít Černý)

Úvod

Hodinková skla jsou často přehlíženým prvkem, který si ale zaslouží pozornost při výběru hodinek. Jejich funkci a design ovlivňují dva základní faktory: tvar a materiál. Kromě toho někteří výrobci aplikují speciální vrstvy, sloužící ke zlepšení mechanických nebo optických vlastností.  

Klasické sklo

Patří do éry kapesních hodinek, nyní už se kvůli velké křehkosti nepoužívá.

70111-o0-2.png
Klasické sklo v kapesních hodinkách (zdroj: Vít Černý)

Plastové sklo

Ve své době znamenalo průlom díky skokové změně odolnosti proti rozbití. Ve srovnání se všemi ostatními materiály nabízí nejvyšší pružnost a odolnost proti rozbití. Pokud dojde k poškození, neroztříští se, pouze praskne. Tím je sice zhoršena čitelnost, ale je stále zachována ochranná bariéra pro ručky a číselník. Velkou nevýhodou je velmi nízká odolnost proti otěru (měkkost). Tu je však možné řešit relativně jednoduchým rozleštěním. Plastové sklo donedávna představovalo jedinou možnost, jak vytvořit velmi klenutý profil se složitým tvarem. Zdánlivou nedokonalost – optické zkreslování – pokládají někteří milovníci vintage kousků naopak za přednost.

70111-7o-4.png
Plastové, velmi klenuté sklo Precista PRS9 CAF (zdroj: Vít Černý)

Minerální sklo

Velice rozšířený materiál, který má výrazně vyšší tvrdost než plast nebo běžné sklo. Tento materiál má také dobrou odolnost proti poškrábání, ale číslo 6 na Mohsově stupnici znamená, že existuje dost materiálů, které jsou tvrdší a mohou toto sklo poškodit. Daní za zvýšení tvrdosti je vyšší náchylnost k prasknutí a rozbití. V současnosti je nejrozšířenějším materiálem pro výrobu hodinkových skel. Pozor na terminologii, minerální sklo (oxid křemičitý – SiO₂) je někdy mylně označováno jako křemíkové sklo. To ale není přesné, protože není vyrobeno z elementárního křemíku, ale z křemičitanu (autor je vystudovaný chemik).

70111-11-3.png

SEIKO PADI „želvy“ s plochým minerálním sklem (zdroj: Vít Černý)

Safírová skla

Transparentní forma oxidu hlinitého (Al2O3) je aktuálně nejtvrdší materiál pro hodinková skla. Z hlediska odolnosti proti poškrábání je to nejlepší volba. Na Mohsově stupnici má číslo 9 a výš už je jen diamant. Opět platí to, že za vyšší tvrdost se platí menší houževnatostí a vyšší náchylností k rozbití. Je třeba si dát zejména pozor na bodové údery tvrdými předměty.
Safír je vnímán jako nejlepší ze všech zmíněných materiálů a ještě nedávno byl doménou pouze luxusních značek. Nyní se pomalu začíná rozšiřovat i do sektoru střední cenové hladiny.

70111-e9-5.png
Rolex GMT Master II se safírovým sklem  a kyklopem (zdroj: Vít Černý)

Shrnutí mechanických vlastností

Běžného (i hodně aktivního) uživatele náramkových hodinek zajímají dvě základní vlastnosti – tvrdost (odolnost proti poškrábání) a houževnatost (odolnost proti vzniku prasklin a rozbití). Houževnatost je pro běžné nošení dostatečná i u nejkřehčího safíru, a tak hraje prim tvrdost.

70111-ts-6.png
Mechanické vlastnosti hodinkových skel (zdroj: Vít Černý)

Shrnutí optických vlastností

I zde jsou primárně sledovány dvě charakteristické vlastnosti: propustnost světla a světelná odrazivost (odlesky). Zde vítězí plast, protože má největší propustnost (93 %) a ztráty odrazem (4 %), následuje minerál (propustnost 91 %, ztráty odrazem 4,2 %) a poslední je safír (propustnost 87 %, ztráty odrazem 7,5 %). Jak je patrné, výrazný a pozorovatelný rozdíl je zejména ve světelné odrazivosti.

70111-yv-7.png
Odlesk na hodinkách Rolex Explorer II (zdroj: Vít Černý)

Antireflexní vrstvy

Aby většinou ploché safírové sklo neházelo prasátka a číselník byl perfektně čitelný ze všech úhlů, začaly se aplikovat tzv. antireflexní vrstvy. Jde o technologii známou z dalekohledů a fotoaparátů. Aplikuje se buď jen na vnitřní stranu (blíže číselníku), nebo na obě strany. Jednostranná verze je více odolná ale opticky výražně méně účinná, zatímco oboustranný antireflex je opticky výrazně lepší, ale hrozí jeho poškození. Toto téma je často předmětem vášnivých diskusí hodinkových nadšenců, protože někteří nechtějí akceptovat vrstvu, jež je výrazně méně odolná vůči poškrábání než safír, na kterém je aplikována.

70111-04-8.png
Breitling Navitimer, které jsou pověstné špičkovým antireflexem. (zdroj: Vít Černý)

Kyklop

Takto je označována lupa, která je nalepena na vnějším povrchu skla a slouží ke zlepšení čitelnosti (zvětšení) ukazatele data. Je jedním z charakteristických znaků značky Rolex.

70111-xg-9.png
Kyklop na hodinkách Rolex Explorer II (zdroj: Vít Černý)

Shrnutí

Plast, minerální sklo i safír poskytují dostatečnou houževnatost a rozdíl v optických vlastnostech se dá upravit antireflexním povrchem, proto se základním ukazatelem kvality stala tvrdost skla. Pokud se majitel hodinek nechystá do vesmíru (potíže se změnami tlaku, prevence vzniku ostrých střepů) nebo neplánuje třískat s hodinkami vší silou o kameny, je pro něj safír ideální volbou, za kterou si ale musí připlatit. Odměnou mu bude sklo, které bude i po letech vypadat jako nové. Antireflexní vrstvy zajistí dobrou čitelnost i za ztížených světelných podmínek.

Líbil se vám tento článek?
Sdílejte ho přátelům.

Další články