Jan Teplý: Kolekce osobních postojů

Kde se vzal vztah k hodinkám?

Dost možná jde u mě o podobný postoj, jako měla jedna postava z filmu o Vietnamu, The Wall. V té roli popisuje, že dříve milovala zbraně a hudební nástroje, protože jsou dobře udělané. Je v nich řemeslná poctivost. Když se něco dělá, mělo by se to dělat pořádně. Já to stejné vnímám u hodinek. 

První hodinky?

Úplně první hodinky byly vlastně trauma. Řekl jsem, že nechci tyhle plastové hodinky a dostal jsem je. Ale moje první hodinky, které jsem si zvolil, byly Sector s kovovým páskem, s modrým displejem. A hodinky, které jsem si jako první koupil, byly hranatá Seika s hnědým páskem, přišly mi tehdy velmi elegantní. K hodinkám “hodinkám” mě dostal až Honza Prokop, tehdy ještě v Eltonu. Ty první byly 20kusá série Orlík, v původním vzhledu, ale s novým strojkem. Na ty jsem si musel našetřit.

Jak se stalo, že jste začal sbírat hodinky? Sbíráte ještě něco? 

Já možná nesbírám hodinky jako takový, ale jako věci, který mě zaujmou a jsou pro mě v něčem důležitý. Určitě mám sbírku kvalitních nožů. Co se týká hodinek, vyvinulo se to tak samo od sebe. Prostě se mi hodinky líbí nebo jsem někomu chtěl udělat radost a nakonec to dopadlo tak, že jsem si je koupil také. To je myslím i případ Prim Brusel, který ode mě dostal táta k pětašedesátinám…

Rozrůstá se Vaše sbírka hodinek, nebo ji držíte na určitém počtu?

Co peklo schvátí, to peklo nevydá :) Hodinky si chci vždy nechat, líbí se mi na nich, že jsou nadlouho. Co se mi děje, že mám na každé takové období, kdy je třeba rok nosím a pak už chci dál být s jinými hodinkami. Není to tak, že bych je střídal každý den a určitě je nestřídám podle bot. I když kolem Covidu jsem nějak odešel od černé barvy, takže hodinky s černým páskem už vlastně nenosím. Mám tam krásné Diplomaty od Primu a ty jsem od té doby neměl na ruce. 

Poslechněte si další příběhy za tímhle pětičlenným výběrem ze sbírky Jana Teplého a posuďte jak svérázná tato sbírka je: 

Prim Orlík

Prokop a Brož

Prim Brusel

Omega DeWille

Triwa Humanium

Nebo třeba proč si Honzův tatínek, když přijede do Prahy z Českých Budějovic, velmi často jde jen tak sednout do butiku Hodinářství Bechyně na Václavském náměstí…

Co peklo schvátí, to peklo nevydá :) Hodinky si chci vždy nechat, líbí se mi na nich, že jsou nadlouho.