Luminiscence

Úvod

Většina uživatelů náramkových hodinek ocení, když jsou hodinky vybaveny luminiscenčním nátěrem, který zlepší jejich čitelnost za tmy. Ale existují i výjimky, například pozorovatelé noční oblohy, kteří potřebují, aby se jejich oči adaptovaly na tmu. Tento proces tvá až 30 minut a citlivost oka na světlo se zvýší až stotisíckrát. To znamená, že někteří astronomové se musí naopak luminiscenci vyhýbat, protože by jim i letmý pohled na hodinky narušil proces adaptace oka. Proto je vhodné si ujasnit, jak luminiscence v hodinkách funguje a co se od ní dá čekat.

Prášková luminiscence

Drtivá většina hodinek, které se dnes prodávají, je vybavena tímto typem luminiscence. Práškový pigment je rozmíchán v nějakém pojivu (např. v bezbarvém laku). 

Velmi rozšířený pigment je stroncium-aluminát dopovaný europiem a dysprosiem (SrAl₂O₄ : Eu²⁺,Dy³⁺). Komerčně je známý jako Super-LumiNova. Z fyzikálního hlediska je energie dodána absorpcí fotonů, které excitují elektrony v luminoforu. Ty se následně postupně vracejí do nižších energetických stavů a přitom vyzařují světlo, jehož intenzita s časem klesá. 

To znamená, že aby hodinky svítily, musí být předtím “nabity“ nějakým světelným zdrojem. Nejprve září velmi intenzivně, ale po několika hodinách ve tmě intenzita klesne na stěží pozorovatelný svit.

Už dávno neplatí, že by luminiscence svítila pouze zeleně. Nabídka barev je velmi široká – pokud máte zájem, je možné si nechat namíchat luminiscenční pigment v jakémkoliv odstínu.

GLS trubice

Existuje ale technologie, která používá vlastní zdroj energie, a díky tomu svítí stejně intenzivně několik let bez nutnosti nabít se externím světelným zdrojem. Jde o Gaseous Tritium Light Source (GLS). Zde je  zdrojem energie radioaktivní tritium, které se postupně rozpadá a přitom vyzařuje beta částice (elektrony), jež slouží jako zdroj energie pro luminiscenční nátěr na vnitřní straně skleněné trubice. 

Majitelé těchto hodinek nemusí mít obavy z radioaktivity, protože GLS vyzařuje pouze slabé beta záření, které je zcela odstíněno sklem. Systém je hermeticky uzavřen, množství radionuklidu je velmi malé a radiační dávka je pro nositele zanedbatelná (daleko nižší než kosmické záření při letu letadlem).

Protože však nejde o perpetuum mobile, je třeba počítat s tím, že poločas rozpadu tritia činí přibližně 12,3 roku, což znamená, že každých 12,3 roku klesne intenzita záření na polovinu. Dále je nutné počítat s omezenou tvarovou variabilitou, protože jakýkoli luminiscenční tvar je třeba skládat z jednotlivých trubiček. Intenzita GLS je navíc ve srovnání s práškovou luminiscencí těsně po nabití (nasvícení) výrazně nižší.

V oblasti mechanických hodinek je asi největším lídrem značka BALL.

Intenzita luminiscence

Jak bylo zmíněno, obecně platí, že prášková luminiscence krátce po nasvícení zpravidla svítí více než GLS trubice. Ale mezi různými značkami pigmentů mohou být velké rozdíly jak v kvalitě, tak i v počtu vrstev luminiscenčního nátěru nebo trvanlivosti, a proto se doporučuje konkrétní hodinky vyzkoušet nebo si přečíst nezávislé recenze. 

Co všechno vlastně může svítit?

Dříve jsme byli zvyklí vídat luminiscenci pouze na číselníku v podobě indexů a na ručkách. Později se začala objevovat i u dalších komplikací, jako je měsíční fáze, datumovka a jiné. 

Nové technologie poskytují možnosti, o kterých se starým hodinářům ani nesnilo. Aktuálně jsou luminiscencí opatřena i čela korunek, rotory a světe div se, už svítí i některé pásky. Zajímavá je také 3D luminiscence (viz obrázek níže).

Souhrn

Každá varianta má své výhody a nevýhody, zatím z hlediska rozšířenosti jasně vede prášková luminiscence. GLS má své místo u speciálních outdoorových a vojenských hodinek, zkrátka všude tam, kde je nutno zaručit funkčnost luminiscence bez ohledu na okolní podmínky.