Spartak: Příběh vstupenky do dobré společnosti

Stát si od nových hodinek sliboval mnoho – vývoj technologie pro armádní účely, nasycení poptávky a v neposlední řadě i úsporu deviz – s hodinkami domácí produkce totiž odpadla nutnost nákupu zahraničních modelů. Realita centrálně řízené ekonomiky sice přinesla nejednu pernou chvilku, vývojáři však prokázali značnou dávku houževnatosti a nakonec představili první československé hodinky. 

Česko-francouzský průkopník

Předpokladem pro sériovou výrobu bylo založení novoměstského závodu Chronotechny roku 1949, několik dalších let pak zabrala příprava a vývoj nového strojku NH (Náramkové Hodinky), který nezapřel inspiraci strojkem R25 francouzské značky LIP. Vzhledem k tomu, že samotné nákresy a výpočty již byly dílem domácích konstruktérů, jedná se o jedinou výraznější kaňku na kráse modelu. V roce 1954 pak po zpracování výrobní dokumentace a výběru subdodavatelů vznikly první prototypy. 

Kotvu vystřídal Spartak

Těžkým úkolem je pro nový produkt vymyslet jméno – název musí být jednoduchý, aby si ho každý zapamatoval a dokázal si ho spojit s kvalitním výrobkem. Původně zamýšlené jméno Kotva brzy vystřídal Spartak, který v souladu s dobovou ideologií odkazoval na antického revolucionáře. V roce 1956 pak ještě byla vyhlášena celostátní soutěž o nejlepší definitivní název. V novoměstské továrně mezitím probíhaly velmi intenzivní odborné zkoušky, sledována byla například rezerva nátahu či odchylka, která nesměla překročit šedesát sekund za den. Část z dvanácti prototypů zůstala v závodě, zbytek posloužil jako dary pro čelní představitele státu. 

Po zkouškách rovnou na trh

Ačkoliv byly odborné zkoušky v podmínkách závodu intenzivní, nemohly simulovat dlouhodobé každodenní užívání. Po malé vzorkové sérii (147 ks) tak v roce 1956 vznikly tři ověřovací série po pěti stech kusech, které byly zapůjčeny laikům rozličných povolání. Úkolem občanů zapojených do zkoušek bylo po dobu jednoho roku sledovat chod hodinek a hlásit případné závady. Po uplynutí programu měli možnost hodinky za 150 Kčs odkoupit, čehož velká část využila, neboť za částku sotva převyšující desetinu tehdejší průměrné mzdy získal kupující kvalitní a nedostatkové hodinky. 

V roce 1957 vznikly další tři tisíce kusů, část z nich pak již na konci roku zamířila na prodejní pulty. Drobným překvapením byl název: vypsaná soutěž sice přinesla stovky návrhů, ministerstvo vnitřního obchodu ale rozhodlo, že hodinky ponesou stejné jméno jako budíky vyráběné ve Šternberku. Jméno Prim přetrvalo dodnes a více než sedmdesát let trvající hodinářský um ho proměnil v rodinné stříbro země v srdci Evropy. 

Trh odměňuje trpělivé

Díky svému prvenství jsou hodinky velmi oblíbeny mezi sběrateli. Stáří modelu i nízký počet vyrobených kusů (ing. Hovorka ho ve své knize odhaduje na 1659 ks, přesné číslo není známé) ale nabádají zájemce k trpělivosti. Model ve velmi dobrém stavu se totiž na sekundárním trhu objevuje jen občas, a to za ceny překračující padesát tisíc korun, přičemž vzácnější a dražší je verze s psacím logem – ta může sběratele vyjít až na osmdesát tisíc korun. Sběratel však nemá vyhráno, ani pokud se mu povede takové hodinky najít. Vzhledem k existenci různých kombinací číselníků a ručiček, a dokonce dvou fontů jména Spartak, je obtížné posoudit, zda jde o originál. 

Jedním z poznávacích znamení je označení strojku. Prvních dvanáct prototypů má totiž na západkovém kole vyfrézovaný nápis Spartak, exempláře z vzorkové a ověřovací série by ale měly být bez označení, pouze s výrobním číslem na dýnku. Označení K25 či Typ 010 v místě setrvačky se vyskytovalo až u pozdějších sérií produkovaných již pod názvem Prim, a ačkoliv se na trhu objevily i originální kusy s takto označeným strojkem, ve valné většině „spartaků“ se nachází právě strojek bez označení. Hodnotu ale mají i novější hodinky, které byly prodávány pod názvem Prim a dnes jsou nazývány Postspartak. Jsou-li ve skvělém stavu, může za ně prodejce dostat až patnáct tisíc korun.

Kdo nechce řešit úskalí spojená s vintage hodinkami, může zvolit současné modely z produkce novoměstské manufaktury, kombinující estetiku původního modelu s moderními in-house strojky. Ať už se zákazník rozhodne jakkoliv, může se radovat z toho, že na zápěstí nosí připomínku éry, kdy se náramkové hodinky těšily pověsti výjimečného zboží.  

Poznámka: Článek vychází z knihy ing. Libora Hovorky Hodinky Prim 1954–1994.