Zapomenuté modely 70. let: Heuer Cortina

Historický kontext

Konec 70. let byl pro Heuer hledáním nové identity. Tradiční mechanické chronografy čelily konkurenci levných quartzových hodinek a značka experimentovala s řadou nových modelů, tvarů, materiálů i technologií. Jedním z nich byl i Heuer Cortina, sportovní model pojmenovaný podle italského horského střediska Cortina d’Ampezzo, který dnes stojí ve stínu ikonické Carrery, Autavie či Monaca. 

Heuer Cortina byly představené v roce 1977 jako jedna z odpovědí na měnící se zákaznické preference, quartzovou krizi a rostoucí vliv motorsportem inspirovaného designu (viz Heuer Daytona z roku 1976). Pojmenování modelu podle Cortiny d’Ampezzo nebyla náhoda. Hodinky ctily sportovní image, rychlost a pohyb, hluboce zakořeněné v DNA značky. Cortina měla oslovit zákazníky hledající ideální hodinky na jejich zimní cesty do hor, typicky do lyžařské meky, jako je Cortina. Nejednalo se o jediné hodinky pojmenované podle italského města, o rok později přišel Heuer s modelem Verona. 

Design typický pro 70. léta

Pouzdro Cortiny bylo jejím unikátním poznávacím znamením. Jeho hexagonální tvar, který je de facto kombinací hran a kulatého tvaru, spolu s velmi zajímavým integrovaným ocelovým řemínkem, specifickým pro Cortinu, jsou definicí 70. let jako takových. Osmistranné pouzdro mělo průměr 39 milimetrů, jeho horní plocha byla kartáčována v koncentrickém vzoru kolem číselníku, zatímco u většiny tehdejších modelů Heuer dominovalo kartáčování radiálního vzoru. Naproti tomu byly boky pouzdra leštěné jemně, čímž vznikal kontrast. Někdy se v souvislosti s designem Cortiny objevuje také srovnání s modely navrženými Géraldem Gentou z počátku až poloviny 70. let, Audemars Piguet Royal Oak a Patek Philippe Nautilus. 

Heuer Cortina byla nabízena ve třech barevných provedeních. Černá varianta, ref. 110.233N, pracovala s matně černým lakem, přičemž subčíselníky barevně splývaly s hlavní plochou číselníku. Indexy byly řešeny pomocí malovaných luminiscenčních proužků a kontrastní bílé ručky, svým tvarem i provedením odkazovaly na starší sportovní modely značky, například Silverstone. Hodinky působily jako pomyslná studie minimalistického designu, kde kromě samotného pouzdra a integrovaného náramku najdeme minimum dekorativních prvků. Právě tato zdrženlivost je jedním z důvodů, proč Cortina ani dnes nepůsobí zastarale a zachovává si nadčasový charakter.

Pokud bychom mezi všemi chronografy s Kalibrem 12, které Heuer vyráběl od roku 1969 až do poloviny 80. let, hledali model, jenž se od ostatních nejvíce odlišoval, bílá varianta Cortiny, ref. 110.233R, by téměř jistě zvítězila. Její výrazně bílý číselník byl proveden smaltovanou technikou a doplněn římskými číslicemi v roli hodinových indexů. Pro Cortinu to byla unikátní kombinace. Charakter této reference dále podtrhovaly ručky: hodinová i minutová, stejně jako ručky chronografu, byly lakovány leskle černou barvou, což vytvářelo potřebný kontrast.

Poté, co byla v roce 1982 společnost Heuer koupena investiční skupinou zahrnující Nouvelle Lemania, firma znovu uvedla dva chronografy s Kalibrem 12 ze 70. let, nový Silverstone a novou Cortinu, tentokrát s použitím strojků řady Lemania 5100. Zatímco pouzdro Cortiny s pohonem Lemania, ref. 510.513, mělo oproti původnímu modelu výrazně odlišný tvar, její elegantní styl zůstal zachován. Jasně modrý číselník „Côtes de Genève“ byl pro tento model jedinečný a sběratelé jej dnes řadí mezi nejkrásnější, které kdy Heuer u chronografů použil. Podobně jako u modelu Silverstone se strojkem Lemania 5100 bylo u některých pozdějších modelů vypuštěno označení „Cortina“.

Kalibr 12

Cortinu poháněl dnes již ikonický automatický Kalibr 12 třetí generace. Patří k nejdůležitějším strojkům v historii značky Heuer a jeho třetí generace, používaná v druhé polovině 70. let, představovala technicky nejvyzrálejší podobu této konstrukce. Vycházel z projektu Chronomatic z roku 1969, kdy Heuer spolu s Breitlingem, Hamilton-Bürenem a specialistou Dubois-Dépraz uvedl jeden z prvních automatických chronografů na světě. Základem byl mikro rotorový strojek Büren 1281, na který byl z horní strany nasazen modul chronografu Dubois-Dépraz. Toto řešení umožnilo zachovat relativně malé rozměry a profil a nabídnout automatický chronograf v poměrně kompaktních pouzdrech. Třetí generace přinesla úpravy v oblasti přenosu energie, automatického nátahu a stability chodu, zejména při spuštěném chronografu.

Kalibr měl rezervou chodu přibližně 42 hodin a využíval vačkový systém ovládání chronografu namísto sloupkového kola, což odpovídalo sportovnímu zaměření hodinek a důrazu na odolnost. Typickým znakem byla korunka umístěná na levé straně pouzdra. Použití třetí generace Kalibru 12 v modelu Cortina ukazovalo, že Heuer tuto řadu chápal jako plnohodnotný sportovní chronograf i v době postupného nástupu quartzových technologií. 

Heuer Cortina dnes

Ještě donedávna patřily Heuer Cortina mezi přehlížené vintage modely. Situace se ale postupně mění. Rostoucí zájem o autentické sportovní chronografy ze 70. let přivádí spolu s rostoucí cenou vybraných hodinek pozornost i k jiným referencím, jako je Cortina. Unikátním aspektem je její vzácnost. Pokud bychom hledali hodinky v hezkém stavu, s původním automatickým Kalibrem 12, na trhu se pohybují jednotky kusů. Na platformě Chrono24 byly v den našeho zkoumání na prodej pouze 3 kusy Heuer Cortina, a to s cenovkou cca 150 000 Kč. To zejména při pohledu na ostatní vintage modely ze 70. let není málo. 

Náš názor

Heuer Cortina určitě není ikonou v tradičním smyslu slova, ale právě v tom spočívá její síla. Je poctivým produktem své doby, kdy se značka snažila najít rovnováhu mezi mechanickou tradicí a technologickým pokrokem. Díky kombinaci ikonického Kalibru 12 třetí generace, unikátního designu 70. let, připomínajícího některé legendární modely z pera Géralda Genty, a vzácnosti představuje zajímavou nabídku. Pro fanoušky vintage chronografů tak mohou modely jako Cortina představovat originální alternativu k mnohdy přeceňovaným ikonickým modelům.