Albert Pellaton, technický génius ve službách IWC

Ten, kdo zná značku IWC, se jistě setkal s tzv. Pellaton systémem, který splnil hodinářům ze Schaffhausenu dávný sen: vyrobit hodinky, které majitel nemusí každé ráno natahovat, tzn. s automatickým nátahem.

Rodinné zázemí

Albert Pellaton, legendární švýcarský hodinář a technický ředitel značky IWC Schaffhausen, se narodil v roce 1898 ve Švýcarsku (u nás se ve stejný rok narodil Jan Antonín Baťa). Pellaton pocházel z renomované hodinářské rodiny, zatímco jeho dědeček Albert Pellaton-Favre byl odborníkem na tourbillony a jeho strýc James Pellaton vedl hodinářskou školu v Le Locle.

Vacheron Constantin 

Po dokončení hodinářského studia nastoupil Pellaton jako konstruktér u věhlasné manufaktury Vacheron Constantin, která je považována za nejstarší hodinářskou manufakturu s nepřerušenou historií a je lídrem v oblasti superkomplikací.

Pellatonova zkušenost s high-endovým hodinářstvím položila základ pro jeho pozdější průlomové úspěchy.

Naštěstí pro IWC došlo po fúzi společností Vacheron Constantin a Jaeger-LeCoultre ke zrušení vývojového oddělení a Pellaton firmu v roce 1944 opustil.

Ve službách IWC

Od roku 1944 působí Pellaton jako technický ředitel v International Watch Company (IWC). Naplno zde využil své bohaté inženýrské znalosti a realizoval se zejména v oblasti vývoje strojků, kde zanechal nesmazatelnou stopu.

Kalibr 89 – 1946

Již dva roky po Pellatonově příchodu spatřil světlo světa kalibr 89, který je považován za jeden z nejlepších ručně natahovaných mechanických strojků 20. století. Vynikal především svou jednoduchostí, robustností a spolehlivostí. Je to neuvěřitelné, ale tento poválečný strojek měl i hacking! O jeho oblíbenosti svědčí i doba, po kterou se vyráběl: od roku 1946 až do roku 1979.

V roce 1948 byl kalibr IWC H/89 použit jako srdce další legendy, IWC MARK XI. Šlo o hodinky pro britské ozbrojené složky. Model byl velmi oblíben a spolehlivě sloužil v zemích Commonwealthu až do roku 1981.

Pellaton systém – patent 1950

Nejslavnější Pellatonův počin nese zaslouženě jeho jméno. Z konstrukčního hlediska spočívala obtížnost v přeměně obousměrných pohybů rotoru na jednosměrný navíjecí pohyb, který by natahoval hlavní pružinu. Většina systémů v té době buď přenášela pohyby rotoru do složitého převodu, nebo k natažení pružiny využívala pouze otáčky v jednom směru. Výsledné ztráty výkonu a energie byly značné.

Pellaton přišel s překvapivým řešením: místo kuličkového ložiska nebo ozubeného kola uprostřed rotoru použil excentricky uložený modul, který pomocí dvou západek využívá energii rotace rotoru v obou směrech. Mechanismus patentovaný v roce 1950 je neobvykle účinný. I ten nejmenší pohyb rotoru v obou směrech se využívá k natažení hlavní pružiny. Bylo také třeba vzít v úvahu extrémní namáhání: přestože rotor váží méně než pět gramů, při prudkých pohybech dochází ke zrychlení až 5000 g, což vyvolává na součástky síly odpovídající pětitisícinásobku jejich hmotnosti, tedy jde o zátěž více než tisíckrát převyšující přetížení, jakému čelí piloti stíhacích letounů.

Řešení patentované před 75 lety je stále využíváno a hodinky s těmito strojky tvoří ty nejluxusnější produkty IWC (na rozdíl od modelů osazených strojky ETA či SELLITA). V současném následovníkovi, kalibru 52850, musí rotor absolvovat 2600 otáček, aby plně natáhl oba pérovníky (přesto jej umí rychle a spolehlivě natáhnout na celých 7 dní).

Ingenieur – 1955

Není překvapením, že Albert Pellaton stál také u zrodu jednoho z nejslavnějších modelů, IWC Ingenieur, který je i sedmdesát let po svém uvedení stále v nabídce společnosti. Ingenieur byly také prvními hodinkami, ve kterých byl poprvé použit Pellaton systém (Caliber 85).

Konec kariéry

V roce 1966 Pellaton odchází do důchodu a v roce 1976 umírá. Článek popisuje pouze ty nejzásadnější přínosy Alberta Pellatona, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie IWC, ale celé hodinařiny.