Zakladatel SEW, Jan Pokorný: Rozhovor nejen o hodinkách

Co pro Vás SEW znamená a jaký má osobní rozměr?

Osobně má pro mě SEW obrovský význam. Letos slavíme už 11. ročník, takže s ním mám spojený velký kus života. K pořádání takové akce jsem se dostal spíš jako nadšenec do hodinek než jako organizátor. SEW jsme začali tvořit pro fanoušky hodinářství s cílem zvýšit povědomí o mechanických hodinkách, budovat komunitu a podpořit celý trh. Spolupracujeme se všemi značkami, od velkých mainstreamových domů až po malé nezávislé hodináře. Hlavním cílem akce vždy bylo a bude podporovat komunitu a propojení mezi hodináři a fanoušky.

Jak se změnilo vnímání SEWu za více než dekádu jeho konání? 

Za více než dekádu existence si SEW vybudoval silné jméno i mezinárodní ohlas. Na výstavách jako Watches and Wonders často slyším pozitivní reakce na naši akci v Praze, někdo mi dokonce řekl, že SEW patří mezi tři nejlepší akce na světě. To je pro nás obrovská pocta. Xavier de Roquemaurel, CEO značky Czapek, dokonce označil Prahu za pomyslné centrum evropské hodinářské komunity. Praha je krásná, bezpečná a čistá, ideální místo pro pořádání SEWu.

Kde vidíte SEW v horizontu 3–5 let? Jaká je hlavní vize a co naopak nikdy ambicí nebude?

Naše vize do budoucna je jasná. Chceme návrat mainstreamových značek, které jsme tu měli před pandemií v roce 2020. Značky jako IWC, Breguet, Breitling nebo Jaeger-LeCoultre se tehdy z výstav stáhly, ale nyní se trend opět obrací. Vidíme, že se velké domy vrací na vybrané světové veletrhy, a věřím, že brzy i k nám. Některé značky nás už dokonce oslovily ohledně příštího ročníku. Kromě toho plánujeme i celkové rozšíření SEWu. Ambicí naopak nikdy nebude spolupracovat s fashion značkami. SEW musí zůstat salonem výjimečných hodinek, strojků a příběhů unikátních značek.

Tušíte, proč se tyto velké značky stáhly? 

Po roce 2020 bylo patrné, že značky začaly dělat akce více samostatně. Velké výstavy pro ně zkrátka nedávaly smysl. Dnes se trend obrací a značky opět chtějí být součástí širší komunity. I velká jména jako Audemars Piguet se vrací na akce typu Watches and Wonders. Hodinky je zkrátka potřeba si vyzkoušet na ruce, a právě výstavy k tomu nabízejí ideální příležitost.

Existuje značka, model nebo hodinář, jehož účast je pro výstavu SEW vysněná?

Vysněnou účastí na SEWu by pro mě byla asi právě značka Audemars Piguet, jejíž přítomnost nám těsně nevyšla v roce 2019. Samozřejmě by nás potěšila i účast značek jako Rolex, ale žádnou vyloženě vysněnou nemám.

Máte nějaký konkrétní příklad, kdy se potkávání a propojování například na SEWU konkrétně zúročilo?

Propojení a setkávání na SEWu přináší konkrétní výsledky, zejména ve spolupráci mezi hodináři, kteří se navzájem inspirují, sdílejí své know-how a posouvají se dál.

Zažil jste již nějaké zklamání nebo nepovedený projekt v rámci SEW? Co je jeho největším ohrožením?

Zklamání přišlo hned u prvního ročníku. Ten jsme postavili na důvěře, značkám jsme poskytli prostor i vybavení s tím, že nám zaplatí provizi z prodeje. Všichni tehdy tvrdili, že nic neprodali, ale po roce jsme zjistili, že prodávali téměř všichni. Byli jsme naivní. Dnes už víme, že se na SEWu prodají desítky až stovky hodinek každý rok, včetně kousků za několik milionů. Každý rok je výzvou sehnat dostatek partnerů a pokrýt vysoké náklady na prostory a organizaci. Ne všechny ročníky byly výdělečné, ale máme dlouhodobý plán, i když to není jednoduché.

Co nejvíce oceňujete u nezávislých hodinářských ateliérů?

Na nezávislých hodinářských ateliérech si nejvíce cením originality a unikátních komplikací. Nejsem odborník ani hodinář, takže to beru spíš z pohledu designu a výjimečnosti.

Jak vnímáte české ateliéry? Čím jsou výjimečné, kam směřují a kdo má podle Vás největší potenciál?

České značky mám moc rád. Nemají to lehké, prosadit se na mezinárodním trhu je velmi těžké, někdy až nemožné. Přesto bych si od každé z nich dokázal vybrat alespoň jeden model. Obdivuji například Ondřeje Berkuse, jehož nové hodinky bývají vyprodané během několika minut. Jeho příběh samouka je inspirativní. České hodinářství je různorodé a možná právě v té pestrosti spočívá jeho síla.

Co lidé u nezávislých hodinářů často ocení, až když jejich hodinky drží v ruce?

Lidé u nezávislých hodinářů hledají určitou odlišnost. Naživo skutečně ocení zpracování, komplikace, originalitu, osobitost nebo fakt, že mají na ruce něco opravdu jedinečného. To je velká výhoda menších výrobců, kteří dokážou lépe naplnit individuální představy svých zákazníků.

Existují zažité stereotypy či předsudky o nezávislých hodinářích, které nejsou pravdivé?

Co se týče stereotypů, těžko říct, co přesně platí. Dnes je otázkou, kdo je vlastně nezávislý hodinář. Velkou roli hraje marketing a síla značky. Předsudky mizí ve chvíli, kdy člověk hodinky vidí naživo. Trh nezávislých hodinářů navíc v posledních letech roste, hlavně v Evropě je o mikro-brandy stále větší zájem. Členové klubu nezávislých hodinářů AHCI k nám každoročně jezdí, například Vincent Calabrese, Antoine Preziuso nebo Luděk Seryn.

Co se ve světě hodinek podle Vás podhodnocuje a co naopak nadsazuje?

Ve světě hodinek hraje obrovskou roli marketing. Některé modely jsou nadhodnocené, jiné naopak podceňované, často právě podle síly značky.

Kdo je podle Vás budoucí legenda, která zatím není doceněná?

Kdo bude budoucí legenda? Těžko říct. Každý rok na SEWu udělujeme cenu za kreativní přínos světové hodinařině. Loni ji získal Antoine Preziuso, kterého oceňujeme zejména za jeho unikátní komplikace, kalibry, materiály a celkový přístup k hodinářskému řemeslu.

Jak jste se vůbec dostal k hodinkám?

K hodinkám jsem se dostal v Brně. Můj kamarád pracoval jako hodinář a právě od něj jsem měl první časopisy. Díky němu jsem poprvé nahlédl do útrob strojků, viděl mechaniku a pochopil, co tvoří skutečnou hodnotu hodinek. Od té doby jsem jejich fanouškem.

Jaké byly Vaše první hodinky a jaké jsou ty poslední?

Moje první hodinky byly automatické Timexy od kamaráda z Brna, mám je dodnes. Posledním přírůstkem jsou ocelové Rolex GMT-Master II „Batgirl“.

Kdy jste spatřil hodinky, které Vám doslova vzaly dech?

Hodinky, které mi vzaly dech, byly s tourbillonem od Antoinea Preziusa. Viděl jsem je asi před dvanácti lety na veletrhu Baselworld a jejich podoba se mi vryla do paměti dodnes.

Jaké jsou Vaše vysněné hodinky?

Vysněné hodinky? Od každé značky bych si dokázal vybrat nějaký model. Mám rád Audemars Piguet a IWC, takže asi některý z jejich klasických ocelových modelů Royal Oak nebo Royal Oak Jumbo.