Základním účelem hodinek je měření času. V dobách před nástupem elektronických hodin a hodinek představoval přesný čas vzácnou a cennou komoditu. Dosáhnout co nejvyšší přesnosti bylo po staletí svatým grálem hodinářů, kteří mezi sebou soupeřili nejprve o minuty, později o každý zlomek sekundy.
Dnes máme přesný čas doslova na dosah ruky. Zobrazuje jej mobilní telefon, synchronizují jej družice systému GPS a jeho správnost hlídají atomové hodiny s odchylkou, kterou si běžný člověk ani nedokáže představit. Mechanické hodinky už proto nesoutěží s elektronikou o titul nejpřesnějšího měřiče času. Přesto zůstává jejich přesnost jedním z nejlepších důkazů konstrukčního mistrovství hodinářů. Každá sekunda, kterou se podaří ubrat z denní odchylky, je výsledkem promyšlené konstrukce, precizní výroby i pečlivé regulace strojku.
Éra námořní – první chronometr
První organizací, která pro určování přesné polohy na moři vyžadovala přesný čas, bylo námořnictvo. Po velkém lodním neštěstí v roce 1707, ve kterém vlivem nepřesné navigace přišlo o život 1550 námořníků, vypsala Anglie soutěž o zpřesnění měření zeměpisné délky. Výše vypsané odměny: £20,000 (orientačně dnešních cca 140 milionů Kč) ukazuje, jaká důležitost tomu byla připisována.
Slavný britský hodinář John Harrison (1693–1776) (zdroj: Wikipedia)
John Harrison se této výzvy ujal navzdory tomu, že jeho současník Isaac Newton považoval nalezení takového řešení za prakticky nemožné. Úspěchu dosáhl až po několika desetiletích práce, kdy na sklonku svého života dokončil svůj čtvrtý prototyp – slavný H4, první skutečně použitelný námořní chronometr. Přestože H4 při námořních zkouškách jednoznačně prokázal svou mimořádnou přesnost, Harrison se kvůli sporům s Komisí pro zeměpisnou délku (Board of Longitude) a politickým vlivům nikdy nedočkal vyplacení celé slíbené odměny. Zdokonalená verze jeho chronometru pak doprovázela kapitána Jamese Cooka na jeho slavných výpravách, kde významně přispěla k bezpečnější a přesnější oceánské navigaci.
Harrisonův Chronometer H5, Science Museum, Londýn (zdroj: Wikipedia)
Éra observatoří – soutěže přesnosti
Na konci devatenáctého století došlo k bouřlivému rozvoji železniční dopravy, kdy přesné hodinky potřebovala nejen spousta personálu, ale také cestující. Protože přesnost byla tehdy tou nejsledovanější vlastností, hledala se cesta, jak získat nezávislé srovnání pro různé značky. Observatoře byly pro soutěže přesnosti zvoleny proto, že představovaly nejvyšší autoritu v měření času a disponovaly nejpřesnějšími referenčními hodinami své doby. Díky astronomickým pozorováním dokázaly určovat přesný čas s mimořádnou přesností. Jejich nezávislost a jednotná metodika z nich učinily důvěryhodné instituce pro objektivní hodnocení hodinářských strojků.
Omega Constellation má dodnes na zadní straně pouzdra vyobrazení observatoře, které symbolizuje úspěchy značky v soutěžích přesnosti a chronometrickou tradici řady Constellation. (zdroj: Omega)
Firmy si tohoto ocenění velmi vážily a svými úspěchy často své kapesní hodinky dekorovaly.
Dýnko kapesních hodinek Omega zdobené medailemi připomínajícími mimořádné úspěchy značky v soutěžích přesnosti (zdroj: fromtimetotimes)
Éra certifikátů – COSC a ti další
Přestože observatorní zkoušky představovaly po více než sto let vrchol hodnocení přesnosti, byly časově i finančně velmi náročné a umožňovaly testovat pouze omezený počet strojků. S rozvojem sériové výroby mechanických hodinek po druhé světové válce přestal být tento systém prakticky udržitelný.
COSC certifikát z roku 2005 (zdroj: COSC)
Proto byla v roce 1973 založena organizace COSC (Contrôle Officiel Suisse des Chronomètres), která sjednotila činnost švýcarských chronometrických zkušeben a zavedla jednotné, standardizované podmínky pro certifikaci velkého množství sériově vyráběných strojků. Díky tomu se certifikace přesnosti stala dostupnou nejen pro několik soutěžních exemplářů, ale i pro běžně prodávané hodinky.
Tento systém pevně nastavených hodnot a prostředí se používá až dodnes.
Náramkové hodinky
Rolex se zapsal do historie jako průkopník přesnosti náramkových hodinek. V roce 1910 získaly hodinky Rolex jako první náramkové hodinky na světě oficiální švýcarský certifikát chronometrické přesnosti. O čtyři roky později následoval ještě významnější úspěch – prestižní observatoř Kew v Anglii jim udělila certifikát třídy „A“, který byl do té doby vyhrazen téměř výhradně námořním chronometrům. Rolex tím definitivně prokázal, že i náramkové hodinky mohou dosahovat mimořádné přesnosti.
První certifikát přesnosti pro náramkové hodinky z roku 1914 – Rolex (zdroj: Rolex)
Ve své době byly náramkové hodinky mnohými odborníky považovány za méně přesné než kapesní hodinky. Získání těchto dvou certifikátů výrazně přispělo ke změně tohoto názoru a pomohlo urychlit přechod od kapesních k náramkovým hodinkám. Tento úspěch se později stal základem pro strategii značky Rolex, která z chronometrické certifikace učinila jeden z pilířů své identity.
Různé druhy certifikátů
Certifikátů je celá řada a každá instituce si nastavila svá speciální pravidla. V tabulce níže je patné srovnání základních parametrů.
Nejznámější typy certifikací přesnosti pro náramkové hodinky (zdroj: Vít Černý)
Přestože dnes mechanické hodinky nemohou přesností konkurovat elektronickým časomírám, zůstávají certifikace důležitým ukazatelem jejich technické úrovně, kvality výroby a pečlivosti seřízení. Každá certifikace sleduje trochu jiné cíle – zatímco COSC ověřuje přesnost samotného strojku, METAS testuje kompletní hodinky včetně odolnosti vůči magnetickým polím, Ženevská pečeť hodnotí kromě přesnosti také kvalitu zpracování a Rolex Superlative Chronometer stanovuje nejpřísnější veřejně deklarovaný limit přesnosti sériově vyráběných mechanických hodinek, a to −2 až +2 sekundy za den.
Propojení certifikací přesnosti a hodinářských značek (zdroj: Vít Černý)
Jaeger‑LeCoultre volí jinou cestu: jeho interní systém 1000 Hours Control, zavedený v roce 1992, představuje více než čtyřicetidenní test hotových hodinek zahrnující přesnost, izochronismus (stabilitu chodu), vodotěsnost, teplotní stabilitu, odolnost vůči nárazům i magnetickým polím.
Jaeger‑LeCoultre testuje každé hodinky komplexním testem trvajícím 1 000 hodin. (zdroj: Vít Černý)
Na rozdíl od jiných testů sází JLC na komplexní interní protokol, který nezdůrazňuje jeden konkrétní limit přesnosti, ale celkovou dlouhodobou spolehlivost hodinek.
Základní srovnání parametrů jednotlivých certifikačních metod (zdroj: Vít Černý)
Každá exkluzivita něco stojí a v případě Švýcarska to platí dvojnásob. Cena za certifikaci není veřejná a její orientační výši se podařilo zjistit jen u COSC: 20 až 30 eur. Druhým tajemstvím je většinou i počet certifikovaných strojků. U COSC šlo v roce 2025 o cca 2,5 mil kusů.
Když jeden certifikát nestačí
Rolex uplatňuje dvoustupňovou verifikaci přesnosti: nejprve získá certifikaci COSC pro samotný strojek, následně ověřuje hotové hodinky podle svého přísnějšího standardu Superlative Chronometer. COSC zde funguje jako základní filtr kvality, zatímco finální přesnost je definována výhradně interním testem Rolexu, který zohledňuje vliv pouzdra, montáže i reálného nošení.
Tudor u modelu Monarch postupuje odlišně – kombinuje COSC s certifikací METAS, která testuje kompletní hodinky včetně odolnosti vůči magnetickým polím a garantuje přesnost 0 až +5 sekund denně.
Shrnutí
Je důležité si uvědomit, že žádná z uvedených certifikací nepředstavuje dlouhodobou garanci přesnosti hodinek. Certifikát pouze potvrzuje, že strojek nebo kompletní hodinky v okamžiku zkoušky úspěšně splnily předepsaná kritéria dané certifikace. Skutečná přesnost při každodenním používání se může v průběhu času měnit vlivem způsobu nošení, okolních podmínek i přirozeného opotřebení, a proto ji nelze považovat za trvale garantovanou hodnotu.
Při výběru hodinek není rozhodující hledat „nejlepší“ certifikaci, ale porozumět tomu, co který certifikát či pečeť skutečně garantuje. Pokud už máte vyhlédnutou konkrétní značku nebo model, vyplatí se zjistit, zda je vůbec certifikovaný, jakou certifikaci používá a co její získání v praxi znamená. Certifikát sám o sobě nezaručuje, že jedny hodinky budou lepší než jiné, představuje však důvěryhodné potvrzení, že jejich přesnost a další sledované vlastnosti splňují předem definované standardy.